Vstal jsem s velice dobrou náladou a těšil se na celý den...nějaká škola je mi ukradená, i když maturuju...má na mě počkat po vyučování...a půjdeme jenom tak někam...prostě budeme spolu....
Čekala...už z dálky jsem viděl ten úsměv...celý den jsem se těšil a je tu...ovšem když jsem se podíval za ni, můj úsměv mi ztuhl. Stál tam Henry. Ještě nedávno by mě to nepřekvapilo, vždycky veděl v kolik končím, ale teď? Pískle ho nezná a nutno podotk
nout, že já ani nechci, aby ho kdy poznala....Vidím jak to v něm vře, jak se přemlouvá, aby k nám nešel...Přesně znám ten pohled, kterým se teď dívá, a ten jakým se dívá po ní taky....
Maličká nic ani netuší, ale začíná se ptát: „Co se děje? Udělala jsem něco špatně?“..Ona neudělala špatně nic, to on.. S předstíraným úsměvem jsem odpověděl: „Ne maličká, kam půjdeme?“....chytla mě za ruku a šla přímo k němu....Zastavil nás, blbě se zašklebil a zeptal se jak se máme...zmateně se na mě podívala, ale já jsem se na ni podívat nemohl..Henrymu jsem do očí odpověděl: „Dokud jsem tě neuviděl, bylo mi dobře“..on se ale nenechal vyvést z míry a oplatil mi to větou „Neříkej mi, že ti sex se mnou nechybí.“..maličká byla zděšená, tak jsem ji objal a řekl „Ne a nech mě být..nečekej na mě, nevolej mi...prostě mě nech být“...odplivl si a zeptal se jí: „To jsi vážně tak naivní a nevidíš co je zač? A že je gay? A s tebou je jenom proto, protože si nalhává, že není. Podvádí tě na každém kroku a to s každým koho potká...si jenom hloupá husa“...měla slzy v očích, ale plivla po něm a odsekla „Vím všechno a ty mě nezajímáš...jsi jenom sám, nikdo tě nechce..vzpamatuj se“. Popadla mě, popošli jsme pár metrů a rozbrečela se...chtěla vysvětlení....a já jí ho neuměl dát...zmohl jsem se jenom na „Je mi to líto, neměla jsi ho nikdy poznat...ale ano miluju tě..promiň. Jestli se mnou nechceš být pochopím to.“ Sedla si a řekla ať jdu k ní...políbila mě....otřela si slzy...ale pořád se třásla...byla o mně opřená a viděla na něj...pořád tam stál...měl jsem chuť ho zabít.....Nezasloužila si ho poznat...navíc takovým způsobem..je z něho obyčejný odpad....beze mě je nic, ale pomoct si musí sám...prošli jsme snad všechno..oba mlčky, ale ruku v ruce...když jsme dorazili na nádraží a já měl jet...pošeptala mi do ucha: „Zítra počkám zase, ale doufám, že to bude bez nečekaných návštěv.“ usmál jsem se,dal jí pusu na rozloučenou...a slíbil : „Večer ti zavolám.“
Svět je plný hloupých lidí, kterými se nesmíme nechat ovlivňovat...protože když jednou povolíme...špatně se z toho dostává zpět.
Žádné komentáře:
Okomentovat