Víkend je tu a ona taky...mluvili jsme spolu a chce, abych přijel. Samozřejmě že přijedu...vždyť jsem po ní celé dny prahnul, snil....Chci se jí jenom dotknout, to mi stačí...Jo a s kamarádem je to taky vyřešené, maličká ví, že jsem s ním byl a nic nenamítala, jenom byla trochu posmutnělá v hlase...hned z ní vypadla věta „Věřím ti.“, nechtěl jsem ji slyšet, protože je taková divná, taková ve smyslu „Chci, ale nejde to“... Seznámil jsem ji s vymyšleným plánem a smála se, což je dobře. Henry vypadá opravdu smířeně...a já jsem šťastný..doufám, že to všechno takhle vydrží.
Odpoledne
Vymydlený, vyčesaný jsem vyjel vstříc jejímu domu....neotevřela ona, ale maminka....slušně jsem pozdravil, zeptal se zda je maličká doma a ona mi s úsměvem odpověděla, že je a mám jít za ní nahoru.....No šel jsem. Zaklepu na dveře, otevřu a co nevidím? Ona spí....lehnu si k ní a nic...dám jí pusu a nic....pohladím ji a nic....zatřepu s ní a? malé pohnutí...tak jsem teda asi 15minut čekal než se probere aspoň trošku......když už jsem se tedy dočkal, tak nevěděla kde je a co s ní dělám já. Po vysvětlení, že mě maminka pustila nahoru, pochopila, políbila a přitiskla se ke mně....Strašně ji bavilo komentovat, jak mi bije srdce, kručí v žaludku...až nakonec uznala za vhodné, jít pro jídlo, protože měla hlad....Myslím si, že to bylo všechno nachystané. Nebo je supemanka. Co si přinesla to si snědla :D. Leželi jsme a začala mi sama o sobě vyprávět...vyprávět o všem, jak a co vlastně bylo. Některé věci se výrazně lišily od toho co se říkalo....byla smutná a unavená....Pořád se ke mně tiskla ...Nakonec jsme oba dva usli a probudili se až za časného rána....mohly být tak 3 hodiny? Nevím... Byla tak rozespalá, že ani vstát nemohla, tak jsem ji políbil a šel sám....když jsem byl ve dveřích, tak jenom křikla „Zavolám.“ Myslím, že je na čase se vyspat. Miluju svoji postel......
Žádné komentáře:
Okomentovat