děti

teď ani nemyslím na to, že bych mu přála, aby zdechnul...a že bych mu to přála ze srdce..i když se to nemá.

Nevím proč, ale teď mám takové období, kdy je mi líto, že to dítě/děti nečekám...tehdy jsem byla šťastná, když mi doktorka řekla "nečekáme nic", ale věděla sem, že kdyby mi řekla opak..chtěla bych si to nechat...mám rodiče, kteří by mě neposlali do prdele..pomohli by mi a všechno by bylo úžasné...Otec by svoje vnouče miloval, matka by si tím vynahradila dítě co chtěla. On? já bych mu to neřekla, nesvěřila bych mu ho..už jenom proto co je to za debila..Každý kdo ho nepoznal z té strany jak já, může být rád. Kolonka otec by zůstala prázdná. Ale mělo by spoustu dalších kolem sebe..je nutno podotknout, že by bylo všechno jinačí a určitě ne tak jak to tu popisuju :D nejsem naivní, ale dítě bych fakt chtěla...už sem mohla mít 5měsíční pupek :D a staršně bych chtěla dvojčata...nejlíp chlapečka a holčičku...takové dvě dokonalé stvoření :-) :-P